Ve dnech 16. – 19. 9. se sjela tlupa Indiánů do středověkého královského města, proslulého kutáním a tavením stříbra, aby se připravila na první ligový turnaj nové sezony. Ve sportovní hale Klimeška v Kutné Hoře jsme našli skvělé zázemí, co se týká našeho sportu (florbalu na elektrických vozících), ale i vyhovující bezbariérové ubytování, které nemělo chybu.
Když připočteme dodávku stravy téměř až pod nos, neboť nám byla dovážena do místní jídelny snídaně, oběd i večeře z výborné Restaurace Přítoky, mohli jsme se plně soustředit na pokyny trenérů na hřišti. První hrací den nám začal v pátek 17. 9. rozježděním s balonkem mezi mantinely, které nám místní úžasný personál s nevšední ochotou stavěl pro každý náš trénink. Za dohledu trenérů Zdeňka Šperera a Ivy Drugdové jsme poté pilovali obrannou hru a při té útočné se snažili o přesné a rychlé zakončení. Dopolední dril byl přerušen pauzou na oběd, po které následovala odpolední část spojená i s hrou různě prostřídaných týmů, které si na hřišti nic nedarovaly. Po 16 h, když už hala patřila kutnohorským sportovcům, se větší část Indiánů vydala poznávat místní pamětihodnosti. I když cesta po kostkách a do kopců prý nebyla to pravé ořechové, z vyprávění všech zúčastněných bych si troufl říct, že si to náramně užili. Po výborné večeři byla možnost zábavy dle vlastního uvážení.
Druhý den byl ve znamení třífázové porce tréninku. Po snídani jsme stejně jako den předešlý začali s míčkem na téčku či hokejce kolem mantinelů, abychom se pak pustili do nových nácviků či zlepšování těch vyzkoušených a časem prověřených herních situací. Stejný program v trochu jiném kabátě pokračoval i po obědové přestávce, kdy se k nám přidal i Jenda Kubový a na nějaký čas jsme tak byli téměř v kompletním složení. Ve třetím bloku tréninku jsme si později odpoledne užívali to, co máme nejraději, a to samotnou hru. Po večeři nám trenéři názorně ukazovali, kde jsme dělali v předchozích utkáních chyby a jak se jim příště vyvarovat.
Poslední den našeho pobytu nás čekal už jen dopolední trénink a po obdobném začátku z předešlých dnů, kdy jsme se snažili lepit míček na holi i na téčku, se na závěr do samotné hry zapojila i naše trenérka Iva. Bylo to způsobeno tím, že Míša Enge s Jeníkem Vaňkem plnili své povinnosti na atletickém stadionu v Pardubicích a Jenda Kubový byl po domluvě přítomný pouze v sobotu odpoledne. I tak mělo zápolení zbylých hráčů neskutečný náboj a radost ze vstřelené branky netěšila o nic méně než v den předchozí. Před odjezdem nám udělal na talíři radost řízek s bramborem a okurkou a my už věděli, že do těchto míst se velmi rádi opět zase vrátíme. 
Chtěl bych moc poděkovat všem báječným asistentům za obětavost a čas svého osobního volna, který nám svou přítomností darovali. Žádná takováto akce by se bez nich nemohla uskutečnit. Rovněž děkuji všem zúčastněným hráčům, jejichž píle a radost ze společně strávených chvil se nedá ničím nahradit. Moc si přeji, abychom se na příštím podobném soustředění sešli v kompletní sestavě a se všemi, kteří do naší indiánské rodiny patří. Mé veliké díky míří také veškerému personálu v hale, který s úsměvem a dobrou náladou dělal pro nás téměř vše, co nám viděl na očích. Ještě jednou moc a moc děkujeme.
Akce se uskutečnila za podpory Nadace Charty 77 Konta Bariéry a města Plzně.
