Z turnaje máme zpracovaný článek od naší hráčky, Karin Markéty Bučkové, která letos nepůsobila na turnaji jako hráč, ale jako reportérka.

V Plzni se uskutečnila velká sportovní akce, a to mezinárodní turnaj v Powerchair hockey. Je to sport, který mohou provozovat i osoby s nejtěžším tělesným handicapem. Jedná se o uživatele elektrických vozíků. Této velkolepé události se zůčastnilo12 týmů z 8 zemí z celé Evropy. Krásná podívaná s pořádnou dávkou emocí. Na hřišti a v okolí jsem zaslechla mnoho různých jazyků. Slyšela jsem tam angličtinu, němčinu, italštinu a samozřejmě naši českou řeč. Ve dvou halách proběhly desítky zápasů. Na hřištích jsme mohli vidět rychlost a souboje na hraně možností. Hráči v zápolení nechali vše. Nejde jen o sport, turnaj není jen o gólech a výsledcích. Jde především o setkávání, inspiraci a bourání předsudků. Turnaje nabídly nejen špičkové sportovní výkony, ale i silné lidské příběhy. Plzeň se stala na dva dny místem kde se setkaly různé jazyky, kultury a příběhy. Všechny spojila jedna hra.
Díky komentátorovi, Richardovi Pucholtovi, zápasy mohli sledovat i lidé kteří se nemohli zúčastnit přímo na hřištích. Do ČT sport byl průběh vysílán živě přímo z místa klání. Diváci mohli vidět každý boj, každý gól na obou hřištích. Tomáš Suchý, hostující hráč SK Indians Plzeň se nechal slyšet: „Dáme to, necháme v tom srdce, důležité je že si zahrajeme, bude to zážitek.“ Já jsem byla přítomná na halách oba dny a průběžně sledovala dění.

Den první
První den se nám moc nedařilo. První zápas proti Macron Warrior , Italům skončil 25:0., druhý proti BlueSky Butterflies ze Slovenska vyrovnaný, který skončil se skórem 2:2 a náš třetí zápas v tomto dni se uskutečnil proti Zekka Rollers – Švýcarsko, kde jsme prohráli 12:0. Když jsem fandila, tak se ke mně přidal jeden Švýcar tím, že do mého rytmu, co jsem bubnovala na buben, tak ve stejném rytmu bouchal na kanystr.
Dělala jsem rozhovory, abych mohla přiblížit pocity klíčových osob. Nejprve jsem vyslechla Jana Thenota, kapitána Indiánů. Zeptala jsem se jej, jak vnímá první zápas s Italy. „Hráli jsme s neskutečnou kvalitou, ti jejich hráči jsou úplně někde jinde, ať už ovládáním hokejky, rychlostí vozíků a možností měnit směry. Je to jako kdybychom my hráli krajský přebor a oni ligu, podle toho byl výsledek bohužel znát. Neměli jsme vůbec na ně, chtěli jsme aspoň za půlku, což se nám několikrát povedlo. Měli jsme i střely na bránu, mohl padnout nějaký ten gól. Vysoké skóre 25:0 nás mrzí, řekl bych i sprostější slovo, které si můžeš domyslet.“ Druhý na řadu přišel Daniel Úporský, hráč s T-stick a obránce, ten řekl toto: “ Musím, říct, že když jsme hráli s Italy, tak to byla nová zkušenost pro náš tým. Dalo nám to něco nového. Souboj byl těžký. Sice jsme získali mnoho branek, ale život jde dál.“ Samozřejmě jsem neopomenula udělat interview s Michaelou Táborskou, „vypůjčenou“ hráčkou z pražského týmu o jejím pocitu hry s Indiány. Její slova zněla: „Tak je to úplně jiná hra, na kterou si musím trochu zvykat, jiná pozice, než mám ve svém týmu, nicméně, já mám tým Indiánů hrozně ráda, protože jsou to hrozně milí lidi, takže ta atmosféra je skvělá a užívám si to.“ Neptala jsem se jen hráčů ale i vedoucí týmu Elišky Jonášové a té jsem se zeptala co bylo pro ni nejtěžší co se organizace týče a její odpověď zněla: „Organizuji náš tým a komunikuji s naší delegátkou Simonou, díky ní je komunikace snazší. Nejtěžší bylo dát dohromady lidi, co tu mají být, docílit toho, aby dělali to ,co mají a zadávat úkoly tak, aby vše dobře fungovalo.“ Pro sport je důležitý trenér. Naši trenérky Ivany Drudgové jsem se zeptala na pocit ze zápasu s Italy. Odpověď zněla: “Můj pocit je takový, že, asi jsem to tušila, jak zápas dopadne, i když to není vhodné to takto říct z pozice trenéra, jsem si vědoma toho, že jsou opravdu dobří hráči, ale snažím se vždycky koukat na to pozitivní a bylo tam pár světlých momentů.“ Důležitá osoba turnaje byl Lukáš Kroupa, který vše organizoval a od něj jsem se dozvěděla: „Nejtěžší bylo skloubit všechny důležité organizační věci, na nic nezapomenout a zároveň snažit se předávat informace druhým. “ Lukáš kromě toho, že byl organizátor, je také hráč Indiánů. Získal stejnou otázku, jaký pocit má z prvního zápasu s Italy. Zde je jeho odpověď:“ Je to jiný svět, je to v jejich podání jiný sport, zejména v rychlosti, technice, v podstatě ve všem. Věděli jsme to, protože tým Warriors je v podstatě vítěz prvního ročníku, takže jsme věděli, že to bude nářez. U ostatních soupeřů věřím, že to bude mnohem vyrovnanější a dokonce si věříme minimálně na jednu výhru.“ Nakonec jsem vyzpovídala Honzu Váňu, hráče, který je u nás nejkratší dobu a přesto se zúčastnil turnaje na mezinárodní bázi a ten mě uvedl na pravou míru: “Bude to tím, že jsem dříve hrál florbal na mechanických vozících a potom jsem přešel na powerchair hockey, průpravou mi to dobře šlo. S cizinci se mi hrálo skvěle, bylo to super, aspoň jsem zkusil něco nového.“

Den druhý
Druhý den jsme zahájili hrou se slovenským týmem BlueSky Butterflies. V prvním poločase to vypadalo špatně se skórem 3:1, ale v druhém to naši hráči obrátili v náš prospěch 5:3, chlapci dobře bojovali, nenechali si míč jen tak vzít a dobře bránili. Po našem zápasu jsem měla možnost vidět klání mezi českou reprezentací a Švýcary. Při hře jsem měla možnost dokonce vidět dvě zelené karty, kdy švýcarští hráči faulovali naše české hráče . Češi Vyhráli 19:9, kdy největší podíl na brankách měl Jiří Táborský, ten také zabránil mnoha gólům, přičinili se i Stanislav Cimpa, a jedním gólem přispěl Lukáš Zuzánek. Byl to velice vyrovnaný souboj, rychlé vozíky, skvělá práce s míčkem a hokejkou. Fandila jsem naší reprezentaci a výsledek mě potěšil. Češi byli lepší než Švýcaři. Hned po zápase české reprezentace na hřiště najeli česká reprezentace juniorů, ti hráli proti Italům. Bohužel to byl nevyrovnaný boj, chlapci se hodně snažili, zabránili hodně gólům. V prvním poločase to bylo 14:1. Fandila jsem jim proto, že tam hrál Karel Gürtler, který jindy hraje za Indiány. Druhý poločas jsem již nezhlédla, protože jsem šla na druhé hřiště fandit Indiánům, kteří bojovali proti týmu Handy Move Allstars z Německa. Měli jsme několik šancí, naši hráči skvěle bránili, aby nezískali více gólů. Na to, že Němci měli rychlé vozíky, nebylo skóre v náš neprospěch tak vysoké. Souboj jsme ukončili s prohrou 4:2. Zápas se mně i Radkovi moc líbil. Jako každý rok bývá fotografování všech týmů. Vzhledem k tomu, že ještě probíhalo zápolení na vedlejším hřišti, čekali jsme a čas jsme si ukrátili tancem na píseň Makarena. Byla legrace, skvělá atmosféra, kdy jsme se uvolnili mezi zápasy. Dokumentováno nebylo jen na fotoaparáty, ale i na dron, který ovládal Matěj Černý. Následně zápasy pokračovaly dále. Čekal nás další soupeř a tím byl Star Drivers z Německa. Byl to skvělý boj, vyhráli jsme 10:1. Většinu gólů dala „vypůjčená“ Michaela Táborská, dvěma góly přispěl Jan Thenot, jedním z penalty. Viděla jsem skvělou obranu Daniela Úporského, který bránil nejaktivnější soupeřce.
Po programu na hřišti následovalo vyhlášení umístění v hotelu Parkhotel. Na začátku hráli Queen s písní „We are the champions“, což byl správný výběr hudby, protože pro mě byli všechny týmy šampióni, ať bylo umístění jakékoliv. Moderátorka Radka hovořila anglicky, no, kdo neuměl, tak neměl tušení, co říká. Na závěr vyhlášení bylo poděkování pomocníkům při organizaci, těch bylo 40. Na pódiu se objevil i náš Filip Koršinský, který zapisoval branky.
Po skončení vyhlášení následovala volná zábava. Té jsem se však nezúčastnila, protože v sále bylo pro mě těsno. Jela jsem domů, a přitom obdivovala organizátory, a hlavně Lukáše Kroupu, který vše nesl na svých bedrech jako hlavní organizátor. Také sportovci mají všichni obdiv, ať se umístili na jakémkoliv místě.

Výsledky
Nyní se vrátím k výsledkům, kdo jak se umístil. Na posledním místě byl tým Star Drivers z Německa, na 11 skončili slovenští Bluesky Butterflies, desátí Handi-Move Allstars z Německa. Indiáni, organizační tým si vybojovali 9 místo. Následovali Švýcaři Red Eagle Basel, šestí Slovinci The trouble makers. Čeští sportovci z reprezentačního týmu, si převzali cenu za 5 místo. Čeští Junioři, nezůstali pozadu a čekala je bramborová medaile. Na bedně jako třetí skončili Belgičané, druzí Nizozemci GP Bulls a zlato si převzali sportovci z Itálie Macron Wariors.

Karin Markéta Bučková