Letošního play off jsem se účastnila jako hráč nikoli jen jako fandící. Byla to pro mě čest. Letos tento turnaj hostil Královohradecký kraj, kde Powerchair hockey začal, konkrétně Hradec Králové. Turnaje se zúčastnilo 5 týmů, z toho jeden ze Slovenska. New Caveliers, Jaguáři, Jaguáři mladí a Indiáni Plzeň jako české týmy. Vzhledem k velké vzdálenosti jsme byli ubytováni v hotelu Aldis. Podle designu bych řekla, že je to drahý hotel. Do haly jsme se přesouvali v sobotu auty. My jsme hráli hned první zápas se Slováky. Základní sestava byli: Karel, Filip, Honza, Dan a v bráně Lukáš. Filip se vystřídal s Michalem. Zápas jsme prohráli 5:2. Nevěšeli jsme hlavu, a zkusili druhý souboj s mladými Jaguáry. Tam jsme také prohráli, ale sledovala jsem, že naši bojovali, aby nebylo skóre vyšší. Myslím, že bránili dobře a bojovali, jinak by zápas dopadl v náš neprospěch s ještě vyšším skórem pro soupeře. Já jsem si nezahrála, protože na střídačce bylo „hokejek“ mnoho ale sledováním jsem si osvojila techniku hráčů. Byla jsem ráda, že jsem jela, protože mé pocity byly silné. Třeba na začátku utkání, když hrála státní hymna a my stáli na tom hřišti, měla jsem slzy na tvářích dojetím, že tohoto sportovního zážitku mohu být součástí. Také mě moc těšila hudba, která byla puštěná když jsme šli na hřiště, či ho opouštěli. Když na konci Kavalíři dostali pohár a hrála hudba pro podbarvení, měla jsem „husinu“. Na slavnostním vyhlášení jsem měla radost z toho, jak soupeři získali medaile. Byla to skvělá slavnostní atmosféra. Večerní procházka Hradcem s pár sportovci, trenérkou a asistenty byla fajn, a přestože jsem měla v baru pouze džus, chovala jsem se jako opilá. Ano, byla jsem opilá, ale nikoli alkoholem, ale endorfinem štěstí. To proto, že mi bylo ve společnosti sportovců velice skvěle. Tato akce byla nevšední sportovní a společenský zážitek a jsem nesmírně vděčná, že jsem se mohla Play off v Hradci Králové zúčastnit.
Karin Markéta Bučková
