Projekt „Asistent na zkoušku“ otevírá mladým lidem dveře do světa osobní asistence – a to nejen teoreticky, ale především prakticky. První akce v rámci praktické části projektu zavedla naše absolventky na soustředění powerchair hockey, dynamického týmového sportu pro hráče na elektrických vozících.

Co čekat, když člověk poprvé vstoupí do role asistenta? Jak zvládnout počáteční nejistotu? A co všechno může taková zkušenost přinést?

Na tyto otázky odpovídají ve svých autentických reflexích dvě absolventky programu – Karolína Haschová a Kristýna Černá. Obě přijely na soustředění s podobnými obavami a otázkami, obě odjížděly obohaceny o nové zkušenosti, pohledy a především o hlubší pochopení toho, co osobní asistence skutečně znamená.

Jejich příběhy ukazují, že asistence není jen o fyzické pomoci – je to o lidském přístupu, vzájemném respektu a pocitu, že to, co děláte, má opravdový smysl.

Haschová Karolína – studentka Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické

Na soustředění Powerchair Hockey jsem se zúčastnila jako nová asistentka a zpočátku jsem měla obavy z toho, co mě čeká. Nebyla jsem si jistá, jestli budu vědět, jak správně pomáhat a zvládat všechny situace, které mohou během dne nastat. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, jak důležitá moje role je. Pomáhala jsem hráčům s přesuny a dalšími běžnými činnostmi, které jsou pro jejich fungování během soustředění nezbytné. Rychle mi došlo, že nejde jen o fyzickou pomoc, ale hlavně o pochopení a správný přístup.

Velkým překvapením pro mě byla atmosféra, která na soustředění panovala. Panovala tam přátelská nálada, plná smíchu a vzájemné podpory. Bylo vidět, že hráče Powerchair Hockey opravdu baví, věnují mu spoustu energie a snaží se neustále zlepšovat. Vztahy v týmu fungovaly velmi dobře a bylo znát, že jeden druhému kryjí záda.

Během soustředění mi postupně docházelo, jak velký význam to pro ně má. Nejde pouze o sport, ale také o možnost být součástí kolektivu, mít společný cíl a pocit sounáležitosti. Byla znát jejich motivace, odhodlání a chuť posouvat se dál, i když to není vždy jednoduché. Tahle zkušenost mi přinesla mnoho nových pohledů, cenné zkušenosti a ještě větší respekt k lidem, kteří se i přes překážky nevzdávají.

Kristýna Černá – studentka Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické

Na soustředění powerchair hockey jsem jela jako nová asistentka a upřímně jsem nevěděla, co přesně čekat. Docela rychle mi ale došlo, že tohle nebude jen o trénincích. Všichni tam byli proto, že je ten sport fakt baví a chtějí se v něm zlepšovat, ne proto, že by museli.

Hodně mě překvapilo, jak to tam fungovalo mezi lidmi. Mezi hráči byla dobrá energie, hodně se podporovali a bylo vidět, že drží při sobě.

Během dne jsem pomáhala s různými činnostmi, například s jídlem, přesuny z vozíku na vozík, s osobní asistencí a dalšími věcmi, které jsou pro jejich fungování důležité. Přirozeně dokážou přijímat pomoc a zároveň jsou v mnoha situacích samostatní.

Celkově tam panovala fakt skvělá atmosféra. Cítila jsem se tam dobře a neměla jsem pocit, že jsem tam jako „ta navíc“. Všichni na mě byli moc milí a pokud jsem si nevěděla rady, hned mi bylo vše vysvětleno.

Odjížděla jsem s pocitem, že to, co jsem tam dělala, mělo smysl. Zároveň mi to dalo spoustu nových zkušeností a trochu mi to změnilo pohled na sport i na pomoc ostatním. Jsem ráda, že jsem u toho mohla být.