V termínu 3. – 4. 5. 2013, byl náš tým pozván pražskými Jaguáry na Prague cup 2013. Na toto mezinárodní měření sil jsme se hlásili už loni, tenkrát ještě i s naším drahým Sůlou, který byl pro nabírání nových zkušeností a herní praxe pro Indiány všemi deseti. Bez něj se nám moc hrát nechtělo, ale po nabídce pořádajícího týmu, kdy nám bylo umožněno připsat na turnajovou soupisku dva hráče z Kavalírů, nebránilo nic naší účasti v cestě.

Ve dnech 2. – 5. května se po palubovce Sportovní haly Radotín tedy prohánělo 12 týmů ze sedmi zemí. Mimo tří českých, tu byli ještě týmy ze Švýcarska, Slovinska, Itálie, Německa (2), Nizozemska (2) a Belgie (2). K největším favoritům patřili Holanďané s Belgičany, kterým chtělo šlapat na paty zejména Torpédo Ladenburg z Německa a Dream Team z Itálie.

Naším cílem bylo nejenže nepropadnout, ale s Jirkou Táborským a Vášou Uhrem, značnými posilami od Kavalírů, uhrát přijatelné výsledky a v konečném umístnění se i snad vyhoupnout ke středu tabulky. Los nám přisoudil do skupiny A – Jaguars Praha, BISO´65 z Nizozemska, Dream Team z Itálie, Rhodie z Belgie a Torpedo Ladenburg z Německa.

Na úvod nás čekali Italové, se kterými se nám zápas úplně nevyvedl (3:6). Z části to bylo možné přisuzovat prvnímu zápasu a nesehranosti, pravdou však je, že tu moc velká šance k lepšímu výsledku nebyla. To druhé utkání už sneslo z naší strany přísnější měřítka a my se s Rhode rozešli smírně (3:3). Nejsmolnější výsledek i přes převahu a solidní šance jsme uhráli s BISO´65. Příležitost k vítězství zde byla asi největší, jenže po našich chybách a nemohoucnosti dopravit balónek za brankářova záda se zrodila prohra (1:2). To z Jaguars se nám v posledním zápase prvního hracího dne podařila uhrát remíza (1:1) a nebýt prohry s Nizozemci, mohl se náš smělý plán na první šestku povést.

Do druhého dne jsme vstupovali se dvěma porážkami, dvěma remízami a s vědomím, že nás čeká jako poslední silné Torpédo Ladanburg. To překvapení nedopustilo a po výhře 5:1 postoupilo do další fáze turnaje z prvního místa skupiny A. Na nás tak zbylo utkání o poslední místo se šestým týmem skupiny B a tím se stali Rejnoci ze Zlína. Dále tuto skupinu tvořili – Nording Bulls z Německa, Red Devils z Belgie, Rolling Thunder ze Švýcarska, Star Riders z Nizozemska a Trouble Makers ze Slovinska.

S vědomím, že s kamarády od Rejnoků budeme hrát o místa na chvostu celého 12členého pole se nenastupovalo dvakrát dobře. Zápas to byl ale nakonec povedený, neboť příležitostí na vstřelení branky bylo více než dost. Díky gólmanům a také občas milné mušce hráčů v poli, skončilo toto vystoupení dvou týmů z české EWH ligy naším vítězstvím 2:0. Pak už jsme všichni bok po boku sledovali představení těch nejlepších.

V boji o sedmé místo jsme fandili pořádajícím Jaguárům, kterým však utekl začátek(5:1), a i když se v druhé půli zvedli a vyhráli ji 2:0, konečný výsledek 5:3 pro Trouble Makers je odsunul na místo osmé.

O bronzové medaile si to rozdalo Torpedo s Rhodie a zápas vyzněl jasně ve prospěch nejlepšího německého týmu, který nadělil Belgičanům jedenáct kousků a sám inkasoval pouze jednou.

Finále mezi Red Devils a Star Riders pak ukázalo to nejlepší, co je ve florbalu na el. vozících k vidění. Oba mančafty, s reprezentanty svých zemí, předváděly florbal té nejvyšší úrovně, na který byla radost pohledět. Trochu zamrzelo, že někteří z hráčů svým postižením nedávají šanci na možné, rovnocenné poměření svých sil a to hlavně s týmy z naší ligy, kde playera který se kolem vás prochází, nenajdete. I tak to bylo parádní vyvrcholení celého turnaje, které ve svůj prospěch lépe zvládli Star Riders s poměrem 6:3.

Závěr celého turnaje obstarala večeře ve Žlutých Lázních, kde se až na drobné výtky a nepřízeň počasí nakonec rozproudila příjemná zábava a to zejména u našeho stolu. Ve společnosti dobrovolníků z řad police ČR a dalších kamarádů bylo veselo a hlavně příběhy, které se kolem střídaly, snesly pero šikovného literáta.

Chtěl bych velmi poděkovat Vášovi a Jiříkovi, že s námi přes ne úplně dobrý zdravotní stav a i sebeobětování, absolvovali celou herní i slavnostní anabázi. Obrovské díky patří našim zlatým dobrovolníkům, bez nichž by se nic z toho, o čem tu píši, nemohlo uskutečnit. Neméně velké díky posílám všem, kteří se za námi přišli podívat, povzbuzovali nás a dodávali elán do našich myslí.