S cílem řádně potrénovat a připravit se tak trochu na mezinárodní turnaj pořádaný Jaguars Praha v Radotíně (1.-2.května), se uskutečnilo už 3. společné soustředění Indiánů z Plzně a pražských Cavaliers v Praze na Hagiboru v letošním roce. Odbitím 11h se v sobotu rozpohybovala kola i kolečka našich vozíků po místní palubovce, z tašky vyskákala hromada míčků a rozutekla se různými směry, než je ta, která čepel florbalky či téčka vzala pod svou ochranu.

Až potud dá se říci obvyklý scénář, to však jen do chvíle, než se slova ujala Ivana Drugová ze Západočeské Univerzity Plzeň, která pro nás měla připravený první trénink. Protože tu hru máme moc rádi a já doufám, že nemluvím jen za sebe, cvičení, která si pro nás připravila, bavila, jako ostatně při každém podobném setkání. Nové prvky, které pro nás nachystala, se budeme snažit pilovat i příště a to i s dalšími cvičeními, jenž počítám, přijdou, až zhlédne naše zápasy v neděli.

Neděle byla pro mě, co se hry týká, jeden velký horor a zklamání. Možná mě kluci vyvedou z omylu, ale myslím, že takhle hrozně „marnej“ jsem na hřišti snad ještě nebyl. No možná i jo, ale ta čerstvá zkušenost z neděle ty ostatní lehce přebila. Začali jsme jako posledně hrát první utkání s Jaguáry, tentokrát i s nejlepším hráčem na hřišti Standou Cimpou a góly se nám začaly do branky sypat. Poločas skončil 8:0, a jestli bylo naše předsevzetí s tím něco v tom druhém udělat, vzalo brzy za své. Konečné skóre 16:2 ukazuje, že o nějaké naší pevné obraně nemůže být ani řeč.

S kavalíry vypadal zápas zpočátku lépe, sice jsme obdrželi první branku, ale stav 2:1, který nějakou chvíli vydržel na ukazateli, nebyl tak hrozný. Bohužel se naše zadržovací sítě ukázaly opět prostupné a my si odnesli 8 „banánů“, oproti našim 2. Celkově to skóre 24:4 hovoří jednoznačně a my máme na turnaji co napravovat. Trochu pozitiva zde snad můžeme najít, víme, že takhle naivně už hrát nemůžeme a je třeba zkusit při hře zase něco jiného.

Moc děkujeme Ivě za vedení tréninku a všem přítomným asistentům za věrné a neocenitelné služby.

Uplyne to jako voda a my se s většinou přítomných setkáme 1. 5. – 2. 5. na mezinárodním turnaji v Radotíně. Už teď se moc těším na ty milé lidičky, s kterými mě pojí pevné přátelství a zároveň je mi smutno za těmi, kteří mi tam budou moc chybět. Kdo bude mít cestu kolem, tuze rádi ho uvidíme v hledišti i u hrací plochy.