Předposlední týden v červenci se deset florbalistů vydalo na šest dní do Kadaně najít nové sportovní zázemí, pro naši srdcovku „Powerchair hockey“. Vzhledem k tomu, že se nám letošní sezóna a výsledky v soutěži nepovedly, přijeli jsme důsledně potrénovat a tmelit tým. Účast deseti sportovců (poslední dva dny dokonce létalo po hřišti 11 florbalistů) byla vysoká, tudíž byla možnost vychytat chyby, kterých jsme se na hřišti dopouštěli. Byli jsme ubytováni v cyklistické ubytovně u koupaliště Kadaň. Prostředí bylo hezké, akorát vysoký počet lidí na jednom pokoji mě trochu zarazil. Nakonec jsem to zvládla.

Díky trenérce jsem se seznámila s novou hráčkou z Brna Aničkou. U ubytování jsme měli zázemí, hned vedle Kaufland, hala byla v nedaleké místní škole. Vzhledem k tomu, že hala byla stará a prosklená, bylo tam jako v sauně. I přesto jsme podávali skvělé sportovní výkony. Měli jsme tři tréninkové jednotky, dopoledne, odpoledne, večer. I přesto, že jsme byli unavení z horké haly a tréninků, vysedávali jsme společně u grilování a probírání zážitků ze dne a stmelovali se jako tým nejen na hřišti. Více jsem poznala Filipa Hladíka z Brna a zjistila jsem, že je to skvělý chlap. Poslední dva dny se k nám přidal i Michal Enge, který v té době pobýval v azylu u rodičů v Kadani.

Organizace Lenox ve středu obdržela od Nadace ČEZ padesát tisíc korun na pokrytí nákladů na naše báječné asistenty, bez nichž bychom se nemohli soustředění účastnit. Šek předal zaměstnanec ČEZu pan Tomáš Kaška, vedoucímu sportovního klubu Lukášovi Kroupovi. Skvělé zázemí jsme měli díky Simoně Zedník Hankerové, která naše požadavky předávala dál, nebo je řešila sama. Výhodou bylo, že na koupališti pracuje. Také bez trenérky, která vedla všechny tréninky sama a připravovala se na ně, bychom se nemohli se posouvat dál. I další lidé, byli důležití jako fotografka Eliška Švecová, která tvořila nádherné fotografie, nebo Tomáš Vachuda a Maty Černý, kteří vše dokumentovali natáčením, jak tréninků nebo soubojů na hřišti, tak i zážitků mimo trénink. Díky nim budeme mít krásné vzpomínky.

Lze říci, že jsem se posunula jak ve sportu, tak i v socializaci. Ostatní by to mohli říci také, protože při shrnutí nás trenérka pochválila, nesmíme ale usnout na vavřínech a dále se zdokonalovat. Za sebe bych chtěla poděkovat spoluhráčům, kteří mi vysvětlovali, čeho bych se měla vyvarovat. Dále pak trenérce Ivě Drugdové, která se starala skvěle nejen o mě, ale i mi rozšířila filozofický obzor. Tomášovi Vachudovi děkuji za přepravu tam i zpět, a doprovod na koncert na náměstí v Kadani. Adélce Kličkové za zdravotní i slovní pomoc a na závěr Matymu Černému, který si se mnou šel jeden den zaplavat. Věřím, že všem soustředění dalo něco, co si mohli odnést do života i do sportovních výkonů v nadcházejících ligových soutěžích. Budu se zase těšit, na další soustředěni a věřím, že nejen já.

Napsala Karin Bučková

Foto: Eliška Švecová/Tomáš Vachuda/Matěj Černý