Rok 2022 respektive jeho druhý měsíc byl ve znamení třídenního soustředění Indiánů v plzeňské sportovní hale Prokopávka. Ve dnech 4.-6. 2. se osm indiánů sjelo do nově postavené haly v západočeské metropoli, aby pod trenérským vedením Ivy Drugdové a Zdeňka Šperera pilovalo herní návyky a důkladně potrénovali před ligovým kolem, které už pomalu klepe na dveře. Ač jsme nebyli kompletní, na palubovce se proháněli čtyři hráči s t-stickem(nástavec v podobě písmene T, který je upevněn na vozíku vpředu dole) a čtyři s hokejkou, dalo se různě kombinovat cvičení dva na dva, jeden na jednoho a za pomoci trenérů i pět na pět. Každý trénink začínal rozcvičením v podobě slalomu mezi kužely a vedením míčku jak pro hráče s hokejkou, tak i s t-stickem. Poté už jsme plnili pokyny trenérů, a pokud bylo něco nejasného, či se předvedený prvek hry nesetkal s pochopením našich koučů, byla akce zastavena, naznačena správná cesta k jejímu provedení a jelo se nanovo.
V pátek k večeru, v první den našeho soustředění, jsme hned po příjezdu začali zostra. Dokládá to i upadlé kolo u vozíku Míši Engeho, který tak po zbytek celého soustředění musel trpět na mém starém vozíku. I mě v tento den štěstí nepřálo, když si sportovní vozík postavil hlavu a odmítl po pár minutách jezdit docela. Naštěstí přijel v sobotu ráno Zdeněk Šperer, který předešlý den nechal vedení tréninku na Ivě a vrátil mému oři zpět jeho jezdecké vlastnosti. K dalším nepříjemnostem a kolapsům techniky večer už naštěstí nedošlo a my si mohli u večeře ve zdejší restauraci říct další plány na den následující.Jak už jsem psal dříve, díky zručnosti a umu Zdendy, bylo mi umožněno v sobotu trénovat na sportovním vozíku a já si to náležitě užíval. Nacvičovali jsme přechod jeden na jednoho, krytí balonku a průnik do útoku za využití T-sticku, střelbu a nahrávku spoluhráčům do lepší střelecké pozice i pohyb a obranu před brankovištěm. První cca tří hodinová fáze tréninku byla přerušena přestávkou na oběd a drobný oddech. Ve druhé části tréninku jsme odpoledne pilovali cvičení z dopoledne a přidávali další. Na závěr nás čekal přátelský mač, což ovšem neznamená, že by se na hřišti nejiskřilo a někdo to jen tak odjezdil. Po večeři jsme si shrnuli celý tréninkový den a zbytek večera trávili podle toho, jak kdo uznal za vhodné.
Nedělní ráno začalo jako to předešlé, a to snídaní ve formě bufetu v restauraci náležící k areálu Prokopávky. Dopoledne pak patřilo další fázi tréninku, která se nesla v pokračování nácviku hry útočné i obrané, kde se hráči na pozicích různě protáčeli. Poté nastala obědová pauza a čas na chvíli odfrknout. Po dobré a výživné krmi se už pak naposled rozjela kola vozíků k odpolednímu tréninku. Až do 16:30 jsme se snažili plnit pokyny naší trenérky a došlo i na přátelské klání, které celé soustředění v Plzni ukončilo. Po zhodnocení celého pobytu ve Sportovní hale Prokopávka, kde jsme nejen trénovali, ale byli i ubytováni v útulných pokojích, a i se zde stravovali, rozloučila se naše indiánská tlupa se zdejším prostředím s pocitem dobře odvedené práce.
Chtěl bych moc poděkovat všem hráčům, kteří se zúčastnili soustředění za nasazení a chuť do hry. Trenérům za trpělivost a práci, kterou si s námi dávají. Moc a moc děkuji všem asistentům, kteří obětovali svůj volný čas na nás a naše potřeby. Byli jste skvělí a vaše pomoc při všelijakých úkonech a ochota s jakou jste nám pomáhali, zaslouží obdiv, ještě jednou děkuji.
Jan Thenot
hráč SK Indians Plzeň
